Ropuchy dokážu predpovedať zemetrasenie

V Praze právě začal podzim v nejhorším slova smyslu a autobus Volvo Martina Voříška s 48 členy a příznivci TSP na palubě vyrazil severovýchodním směrem do tmy, deště a mlhy. Jeli jsme tentokrát jenom k sousedům do Polska. Jenže brzy jsme se přesvědčili, jak je Polsko rozlehlá země. Cesta na první zastávku měla trvat asi 12 hodin. Bodejď by ne, když podlaské vojvodství je od Prahy zhruba stejně daleko jako třeba Benátky, Arnhem nebo Bělehrad. A jelikož jsou silnice v Polsku ještě horší než u nás a jelikož se účastníci sešli skoro hodinu po plánovaném odjezdu autobusu, nabrali jsme notné zpoždění. Paní Katarzyna Ramotowska se svou kolegyní na nás čekaly v mlze déle než 3 hodiny.
Zpětně se ukázalo, že jsme v Polsku utekli špatnému českému počasí. Hned za hranicemi přestalo pršet a když se ráno rozplynuly mlhy, co by se daly krájet, udělalo se hezky a tu a tam vysvitlo sluníčko. A hezké slunečné počasí nás potom provázelo po celou cestu a my jsme si v Polsku prodloužili (babí) léto.
Hned na úvodní vysvětlovací zastávce v Biebrzańském národním parku nám naše průvodkyně vysvětlily, že je ještě skoro ráno a tak vyrazíme po Carské cestě . „Budeme hledat losy!“ zvolaly nadšeně – ale polsky (jelikož Informace TSP mohou číst i nezletilé osoby, byl polský text zcenzurován) a nechápaly, čemu se celý autobus tak směje. A ani jsme nevěřili, že si nějakého losa vyhledáme. O to víc jsme koukali, když nám paní Katarzyna z vyhlídkové věže ukázala uši jako plachty, které čouhaly z ostřice hned za skupinkou rolníků sečících trávu. Neležel tam jejich pes, ale los!
Krátce nato jsme vyrazili do terénu. Nejprve jsme šli všichni společně přes křoviny a lesíky okousané od losů a podmáčené louky, které ve správném čase fungují jako významné ornitologické lokality Když jsme tam byli my, byla tato místa téměř ptákůprostá. Ale o to více jsme měli nečekaných herpetologických zážitků: potkávali jsme na tuto roční dobu nebývalý počet žab, z nichž nejčastější byl skokan ostronosý, ale byly tam i ropuchy obecné a skokani hnědí. Před polednem byly aktivní i ještěrky živorodé. A na písku v lesíku posetém krátery od granátů ze druhé světové války se vyvalovala ještěrka obecná v pouštních barvách. A navíc byla gravidní. Klást vejce na přelomu září a října a ještě v severním Polsku – to není moudrý nápad!
Pri mojej prvej ceste do trópov som sa najviac tešil na to, že konečne uvidím vo voľnej prírode zástupcu krokodílov. V celej oblasti Pantanalu žije len jeden zástupca a to Kajman žakaré (Caiman yacare). Ďalšie potenciálne vyskytujúce sa druhy kajman trpasličí (Paleosuchus palpebrosus) a kajman klínohlavý (Paleosuchus trigonatus) sú druhy s nočnou aktivitou. Ak sa aj v okrajových častiach nachádzajú ostali pred nami ukryté.