V Praze právě začal podzim v nejhorším slova smyslu a autobus Volvo Martina Voříška s 48 členy a příznivci TSP na palubě vyrazil severovýchodním směrem do tmy, deště a mlhy. Jeli jsme tentokrát jenom k sousedům do Polska. Jenže brzy jsme se přesvědčili, jak je Polsko rozlehlá země. Cesta na první zastávku měla trvat asi 12 hodin. Bodejď by ne, když podlaské vojvodství je od Prahy zhruba stejně daleko jako třeba Benátky, Arnhem nebo Bělehrad. A jelikož jsou silnice v Polsku ještě horší než u nás a jelikož se účastníci sešli skoro hodinu po plánovaném odjezdu autobusu, nabrali jsme notné zpoždění. Paní Katarzyna Ramotowska se svou kolegyní na nás čekaly v mlze déle než 3 hodiny.
Zpětně se ukázalo, že jsme v Polsku utekli špatnému českému počasí. Hned za hranicemi přestalo pršet a když se ráno rozplynuly mlhy, co by se daly krájet, udělalo se hezky a tu a tam vysvitlo sluníčko. A hezké slunečné počasí nás potom provázelo po celou cestu a my jsme si v Polsku prodloužili (babí) léto.
Hned na úvodní vysvětlovací zastávce v Biebrzańském národním parku nám naše průvodkyně vysvětlily, že je ještě skoro ráno a tak vyrazíme po Carské cestě . „Budeme hledat losy!“ zvolaly nadšeně – ale polsky (jelikož Informace TSP mohou číst i nezletilé osoby, byl polský text zcenzurován) a nechápaly, čemu se celý autobus tak směje. A ani jsme nevěřili, že si nějakého losa vyhledáme. O to víc jsme koukali, když nám paní Katarzyna z vyhlídkové věže ukázala uši jako plachty, které čouhaly z ostřice hned za skupinkou rolníků sečících trávu. Neležel tam jejich pes, ale los!
Krátce nato jsme vyrazili do terénu. Nejprve jsme šli všichni společně přes křoviny a lesíky okousané od losů a podmáčené louky, které ve správném čase fungují jako významné ornitologické lokality Když jsme tam byli my, byla tato místa téměř ptákůprostá. Ale o to více jsme měli nečekaných herpetologických zážitků: potkávali jsme na tuto roční dobu nebývalý počet žab, z nichž nejčastější byl skokan ostronosý, ale byly tam i ropuchy obecné a skokani hnědí. Před polednem byly aktivní i ještěrky živorodé. A na písku v lesíku posetém krátery od granátů ze druhé světové války se vyvalovala ještěrka obecná v pouštních barvách. A navíc byla gravidní. Klást vejce na přelomu září a října a ještě v severním Polsku – to není moudrý nápad!
Ropucha zrejem vedia predpovedať príchod zemetrasenia. Niekoľko dní pred prírodnou katastrofou opustia nebezpečnú oblasť. Aj na Slovensku žijúci druh ropuchy dokáže zachytiť príznaky budúcej seizmickej aktivity a reaguje na to útekom z nebezpečnej oblasti. V časopise Journal of Zoology to oznámila Rachel Grantová z Otvorenej univerzity v Milton Keynes (Veľká Británia) s kolegami. Prerušili párenie a ušli Vedci zistili, že 96 percent samcov ropuchy bradavičnatej (Bufo bufo) prerušilo párenie a opustilo miesto tohto hromadného aktu päť dní predtým, ako v roku 2009 udrelo pri stredotalianskom meste L'Aquila ničivé silné zemetrasenie. Miesto ropušieho párenia sa nachádzalo 74 kilometrov od jeho epicentra. Tri dni pred zemetrasením tam klesol počet ropuších párov na nulu. Navyše sa tam medzi dňom zemetrasenia a dňom posledného významnejšieho následného otrasu s magnitúdom nad 4,5 nenašli nijaké čerstvo nakladené ropušie vajíčka. Pritom na miestach ropušieho párenia dominujú práve samce a za bežných okolností tam zotrvávajú od začiatku obdobia rozmnožovania až po ukončenie kladenia vajíčok. Súvisí to aj s atmosférou? Prudká zmena správania ropúch sa podľa vedcov časovo zhodovala s poruchami v ionosfére, najvrchnejšej elektromagnetickej vrstve atmosféry. Príčina týchto zmien však ostáva nejasná. V súvislosti s takýmito javmi sa uvažovalo aj o uvoľňovaní radónu, alebo o gravitačných vlnách pred zemetrasením. Správanie ropúch sa nedá vysvetliť inými známymi faktormi, ako sú fázy Mesiaca či zmeny počasia. Predtým počas splnu počet páriacich sa ropúch stúpal. Po zemetrasení ich bolo na tomto mieste pri splne 34, kým v predchádzajúcich rokoch 67 a 175. "Náš výskum ako jeden z prvých zdokumentoval správanie živočícha pred, v priebehu a po zemetrasení. Získané poznatky naznačujú, že ropuchy dokážu zachytiť predseizmické signály ako uvoľňovanie plynov a elektricky nabité častice a využiť ich v úlohe výstražného seizmického systému," povedala Rachel Grantová.
Výskumy entomológov ukázali, že pestovanie húb je najviac rozšírené medzi mravcami, pestujú huby už 50 miliónov rokov. V lesoch tropických oblastí Ameriky žijú veľké mravce z čeľade liskavkovitých. Tieto mravce sú pre svoju jasnočervenú farbu viditeľné zďaleka. Objavia sa neočakávane v celých húfoch a za krátky čas zlikvidujú všetky listy obľúbených ovocných stromov a zeleninových rastlín. Miestni obyvatelia preto pestujú len tie druhy rastlín, ktoré mravce nevyhľadávajú.
Migrujúce žaby na Železnej studničke často končili po kolesami áut. Aj tento rok sa stavajú zatarasy na Železnej studničke. Na fotografiách zátaras a podchod pre obojživelníky na Železnej Studničke v Bratislave. 
Pri mojej prvej ceste do trópov som sa najviac tešil na to, že konečne uvidím vo voľnej prírode zástupcu krokodílov. V celej oblasti Pantanalu žije len jeden zástupca a to Kajman žakaré (Caiman yacare). Ďalšie potenciálne vyskytujúce sa druhy kajman trpasličí (Paleosuchus palpebrosus) a kajman klínohlavý (Paleosuchus trigonatus) sú druhy s nočnou aktivitou. Ak sa aj v okrajových častiach nachádzajú ostali pred nami ukryté.